Rukola si nezaslouží místo na našem talíři.

Roste sama. Úplně sama.

Rukola nevyžaduje žádnou péči. Žádné umění, žádnou pozornost, žádný respekt. Vyroste na rozbité dlaždici, ve žlabu, mezi kolejemi. Vše, co roste bez námahy, by nás mělo znepokojovat.

Je to tráva prodávaná jako delikatesa.

Marketingová oddělení z ní udělala „exkluzivní listovou směs“. Botanicky jde ovšem o polní plevel, který naši předkové vytrhávali z mrkve a vyhazovali. Dnes za tentýž plevel platíte 89 Kč za 70 gramů.

Vytlačuje skutečnou zeleninu.

Do každého „prémiového“ salátu se dnes nakydá kvantum rukoly, protože je levná. Hodnotné suroviny — čekanka, mladý špenát, římský salát — ustupují. Rukola nekolonizuje jen pole. Kolonizuje i naše talíře.

Ta chuť všechno zabije.

Rukola má tak dominantní, palčivou chuť, že přehluší jakoukoli jinou ingredienci. Zaplatíte za pět druhů zeleniny a ucítíte jen jednu. To není chuť. To je okupace.

Nemá pořádné listy.

Zatímco salát, kapusta či mangold nabízejí plnohodnotný list, rukola vám podstrčí několik roztřepených cárů na stonku. Objem předstírá listnatost, kterou nemá.

Obří marže, žádné svědomí.

Náklady na vypěstování kilogramu rukoly jsou minimální. Prodejní cena není. Rozdíl mezi „stojí skoro nic“ a „prodává se skoro za všechno“ končí v kapse, která není vaše.

Nikdo nad tím nepřemýšlí.

Ani takzvaně prémiové salátové řetězce (jmenujme HUgo, PucleSalads nebo bistra sítě Green Fucktory) rukolu do misek házejí bez uvážení. Automaticky. Ze zvyku. Bez otázky, zda tam vůbec patří.

Sedm pravd. Jeden plevel. Nula výmluv.